Základní škola Střelice 1952 - 1992
Začteme-li se do Pamětí školy obecné ve Střelicích, dozvíme se řadu zajímavostí o vývoji školství ve zdejší obci. Děti se zde učily již v r. 1642, vyučovalo se v malém domku v jedné učebně. O hmotných poměrech učitele svědčí i Kontrakt z r. 1745, jehož opis je v příloze.
Teprve r. 1819 byla postavena nákladem moravsko-slezského náboženského fondu nová budova ,,z tvrdého materiálu, břidlicí kryta a pozůstávala ze dvou světnic ... totiž účírny a obydlí pro učitele".
V r. 1872 byla rozšířena na dvojtřídní a v r. 1887 byla schválena škola trojtřídní, jež byla otevřena ve školním roce 1 888/89. Zápisy přinášejí informace o častém střídání učitelů, nebylo vzácností, že na škole zůstal pro 2-3 třídy jen nadučitel sám, vyučoval potom polodenně až do příchodu další síly.
Mezi školní mládeží se konaly při různých příležitostech, např. pohřeb kněze, primice zdejšího rodáka, dobročinné sbírky, jejichž výtěžek patřil škole.
Od roku 1892 jsou uváděny ve školních pamětech také počty žáků zdejší trojtřídní školy. Obvykle jsou vyšší než 200 žáků z nichž školu navštěvuje asi 85-90% žáků. Je běžné, že počty dětí ve třídách přesahují 60 žáků. Zajímavá zpráva je z r. 1898. Na návrh místní školní rady byl požádán zemský výbor, aby obci povoleno bylo na více let vybírati 15% přirážku ke všem přímým daním, jakož i přirážku z výčepu piva a lihovin všeho druhu. Návrh je přijat a výnos těchto přirážek věnuje obec na zařízení školních místností.
Slavnostními dny byly ty, kdy školu či obec navštívily významné osobnosti doby. V březnu 1901 je zaznamenána návštěva MUDr. Emila Holuba. Přednášel zde o svých cestách do Afriky. Při té příležitosti daroval škole vzácné přírodniny,které obohatily skrovný inventář učebních pomůcek.
Ve školním roce 1904/05 byla ve III.třídě zapsána 104 dítka. Zvyšující se počet dětí vedl představenstvo obce k rozhodnutí postavit novou moderní školu. 8. května 1905 se počíná stavět. Je vybráno místo uprostřed tehdejší osady. Už 9. září 1906 je budova odevzdána svému účelu. Je poschoďová, čtyřtřídní, budovaná tak, aby se dala rozšířit na šestitřídní.
Budova slouží svému účelu do dnešní doby - jsou zde trvale dvě třídy I. stupně v 1. poschodí a mateřská škola v přízemí.
8. 9. 1909 prožívají Střelice a s nimi i škola sváteční den - na střelickém nádraží vystoupili z vlaku cestou do Velkého Meziříčí císař František Josef I. Kronika se o této a jí podobných událostech rozepisuje velmi podrobně.
Od r. 1908 je vyučováno ve 4 třídách. O tři roky později se začíná každoročně slavit obvykle v prosinci dětský den, při kterém jsou konány sbírky na chudé a opuštěné děti.
V pěti třídách začíná škola pracovat ve šk. roce 1919/20.
Třebaže se počty dětí snížily, stále přesahují 40 ve třídě, ale i přes 50 žáků není nic výjimečného.
V r. 1920 jsou poprvé vzpomenuty narozeniny J. A. Komenského a žáci se dovídají o jeho významu pro český národ a školství.
Školní kronika z této doby uvádí údaje o omluvené a neomluvené absenci žáků, úlevy pro práce na hospodářství či pomoc v rodině jsou sice výnosem zemské školní rady zrušeny, ale někteří rodiče nadále nejstarší děti v době špičkových prací do školy neposílají. Zajímavé informace najdeme v těchto záznamech i o tom, jak minimálně bylo narušováno vyučování pro nepřítomnost učitelů. Takovou událost, kdy učitel nevyučuje /např.:při sčítání lidu, či má zdravotní dovolenou pro nemoc /, si také zaznamenávají do každoročních zápisů ve školních kronikách. Suplování za nepřítomného učitele vstupuje v platnost nařízením z roku 1921, od dalšího roku je poskytována učitelkám dovolená pro mateřství.
Dvakrát měli Střeličtí možnost setkat se s presidentem T.G.Masarykem.Tato mimořádná událost byla vždy velmi pečlivě připravena, uvítání bylo velmi slavnostní, památkou je i podpis hlavy státu do školní kroniky. Poprvé jej vítali 11.6.1928 na Veselce, navštívil tenkrát jubilejní výstavu v Brně. Na střelickém nádraží na několik minut vystoupil z vlaku a pozdravil se se zástupy občanů i školním žactvem o rok později - 21.6.1929.
První záznamy o stravovaní chudých dětí ve škole jsou z roku 1935/36. Děti bývali 2x týdně poděleny o ¼ l mléka a houskou. Později je stravování rozšířeno na vaření polévky.
Potraviny se získávají jednak sbírkami mezi rodiči, jednak pěstováním brambor a zeleniny na pozemku, který je škole přidělen a musí být dobře obhospodařován. Toto stravování je zabezpečováno i po dobu 2. svět.války. Kromě vlastních školních výpěstků se potraviny zajišťují dary od obyvatelstva.V letech 1939-45 jsou psány podle nařízení protektorátní vlády kroniky škol také. Střelice mají v té době už školu obecnou i měšťanskou, její ředitelé respektují tato nařízení a píší je v duchu doby tak, aby nevystavovali ani školu, ani její učitele zbytečné pozornosti německých úřadů.
Po osvobození je třeba opravit budovu školy, neboť byla v dubnu zasažena a zčásti poškozena.Vyučování zatím probíhá v náhradních objektech, ale obec se snažila o rychlé uvedení školy do provozu. První poválečná léta se o budovu dělí obecná škola se školou měšťanskou a ukazuje se, že její prostory přestávají stačit potřebám. Dne 25.září 1948 byl slavnostně položen základní kámen nové školní budovy, situované na mírné terénní vyvýšenině jižně od sokolovny. Současně byla zahájena také stavba budovy učitelských bytů. Do konce roku 1948 dokončili budovu v hrubé stavbě, potom se však v práci na ní pro přechodný nedostatek finančních prostředků téměř dva roky nepracovalo. Byla tedy dostavěna až na sklonku roku 1951. Školní vyučování v ní bylo zahájeno 1.února 1952 . V témže roce dochází ke sloučení dosavadní obecné a měšťanské školy v jednotnou osmiletou střední školu. Zatímco do prvních pěti ročníků chodily pouze děti ze Střelic, její tři nejvyšší ročníky navštěvovali také žáci z Nebovid, Omic, Popůvek, Radostic a Troubska. Z tohoto školního obvodu byly sice v r. 1953 vypuštěny Nebovidy současně sem však přešli žáci ze Žebětína a Bosonoh. Ve škol. roce 1952/53 měla škola v 15 třídách celkem 542 žáků a vyučovalo na ní 18 učitelů.
První mateřská škola ve Střelicích byla otevřena v listopadu 1950 v domě č. 510 na ulici Písečné ve Vršovicích. Navštěvovalo ji 38 dětí, byla jednotřídní, zprvu jen půldenní a děti se v ní nestravovaly. Na celodenní provoz přešla 1. prosince 1950 a od 5. února 1951 poskytovala dětem stravu. Začátkem roku 1953 ji přemístily do nové školy, odkud ji 1. září téhož roku přestěhovali do staré budovy, kde sídlí dodnes. V roce 1969 byla provedena v této budova účelová přístavba zvláštního vchodu, kuchyně a spíže, která umožnila rozšíření mateřské školy na dvojtřídní - pro 60 dětí .
Jako další nová, třeba ne samostatná škola byla ve Střelicích zřízena 1. září 1952 detašovaná třída lidové školy umění v Ořechově, později LŠU v Rosicích , s celým učitelským úvazkem pro výuku hraní na klavír a polovičním úvazkem pro výuku hry na housle . LŠU je od r. 1991 přemístěna z nové školní budovy do staré. Její žáci pořádají ročníkové i absolventské koncerty a ve spolupráci se ZDŠ také hudebně výchovné akce .
V první polovině 50. let byly zaváděny dnes již zcela běžné formy péče o školní mládež, jako např. pravidelné lékařské a zubařské prohlídky, podávání obědů (1951-52), družina pro děti zaměstnaných rodičů (1953-54), autobusová doprava přespolních žáků (1953) apod. V roce 1964 byla v nové škole zařízena lékařská a zubolékařská ordinační místnost .
Sdružení rodičů a přátel školy bylo ustanoveno při obecné i měšťanské škole již v roce 1949. Obě organizace splynuly v roce 1952 v jediné SRPŠ při škole měšťanské a o rok později při osmileté střední škole nyní ZŠ. Za své hlavní poslání považuje SRPŠ sjednocení výchovného působení rodičů a školy a poskytování materiální pomoci škole, zvláště při zajišťování mimoškolních akcí. Jako příklad takové činnosti lze uvést, že zásluhou SRPŠ je již od roku 1958 umožněno žákům střelické školy účastnit se na prázdninovém letním táboře. Ten je od roku 1971 trvale umístěn u rybníka Přibyl v obci Smrk na vysočině. SRPŠ vybavilo tábor 35 stany, kuchyní se skladištěm potravin, klubovnou, gumovými čluny a sportovními potřebami. SRPŠ zde pravidelně každé prázdniny organizuje pro žáky školy jeden čtrnáctidenní turnus, jehož se zúčastňuje asi 60 dětí.
9. června 1970 se přehnala nad obcí bouře s průtrží mračen. Voda zaplavila nádvoří staré školy až do výše 140 cm, zanesla bahnem sklepy a studnu, byly zničeny parkety v přízemní učebně, dlažba chodeb se propadla.
Proto bylo v r. 1971/72 započato s velkou opravou staré školní budovy. Nákladem 720 000,- Kčs byly během roku všechny práce provedeny. Po rekonstrukci zde vznikly 4 učebny ZDŠ, 3 třídy mateřské školy a místní lidová knihovna.
Po roce 1970 došlo ve střelickém školství k několika změnám.
Školní obvod se zmenšil o Bosonohy , Radostice a Žebětín. Počet tříd poklesl o 5, počet žáků o 150. Školu navštěvovalo 438 dětí, učitelský sbor byl dvacetičlenný včetně ředitele a jeho zástupce. Školní družina měla 2 třídy a vedly ji dvě vychovatelky. Postupně se přistupovalo k budování odborných pracoven, zlepšovalo se vybavení učeben a kabinetů .V r. 1974 je provedena rozsáhlá přestavba školní jídelny a kuchyně. Dále se výrazně zlepšovalo vybavení kabinetů inventářem pro zdokonalení výuky, bohužel ne vždy v nejlepší kvalitě. Některé pomůcky jsou dodnes nepotřebnými, nefunkčními ležáky.
Žáci střelické školy zpravidla se ctí obstáli na středních školách, kam odcházelo v průměru 40% chlapců a děvčat. Zásluhu na tom měly i kolektivy učitelů. Vždy se dařilo celkem dobře zajistit aprobovanost učitelů pro jednotlivé předměty.
Se značným vypětím pracovali učitelé v době generální opravy elektroinstalace v nové budově, která probíhala v letech 1984/85. Tehdy se podařilo zahájit včas nový školní rok jen díky tomu, že všichni učitelé v posledním srpnovém týdnu vyměnili přípravné práce vlastní pedagogické činnosti za čistící nářadí, zednické lžíce a jiné nástroje a obětavě pomáhali dodělávat odborné i náročné úklidové práce. Po skončení opravy byla věnována pozornost také estetické úpravě chodeb, péči o školní pozemek a celý areál parku kolem školy.
Dnes můžeme říci že žáci i učitelé pracují v pěkném prostředí. Věříme, že se brzy zlepší i kvalita učebnic, postupně i odbornost učitelů cizích jazyků a tělesné výchovy tak, jak vyžadují změny, ke kterým došlo v českém školství po r. 1989. Naším cílem je usilovat o kvalitní práci v co nejširším slova smyslu. Být učitelem - to snad bude zas víc než jen zaměstnání. Mladá generace nechodí do školy jen pro vzdělání, učitel je také vždy vychovatelem a jeho výsledky závisejí nejen na hloubce jeho vědomostí, ale i na laskavém, moudrém a spravedlivém vztahu k žákům, na tom, aby byl vzorem vysoce morálního člověka, od něhož si odnesou do života mnoho cenného.